O BA-Arboretu

Historie BA-ARboreta začala v roce 1988 koupí staré zavlhlé venkovské usedlosti s relativně velkým pozemkem. Ten byl v ještě žalostnějším stavu než budovy. S výjimkou malé louky o rozměrech cca 10x20 metrů, kterou si dvakrát ročně posekal soused chovající krávy, a několika malých záhonků se zeleninou, byl pozemek z cca 80 % zaplevelený zejména křídlatkou sachalinskou (Reynoutria sachalinensis), bršlicí kozí nohou (Aegopodium podagraria) a kopřivou dvoudomou (Urtica dioica). V nich byly doslova utopeny staré jabloně (Malus), náletové olše (Alnus), javory (Acer) a lísky (Corylus), v rozích pozemku kdysi záměrně vysazené, ale zdevastované smrky ztepilé (Picea abies) obepnuté silnou vrstvou břečťanu (Hedera) až do jejich vrcholů. A v celé té změti plevelů se nacházely šlahouny dávno zplanělého ostružiníku (Rubus).

S mačetou a pilou jsme se zbavili toho nejhoršího, traktorem nám soused pomohl vytrhat pařezy, a potom už se začal rodit plán, jak s pozemkem naložit. S houževnatou křídlatkou, bršlicí a kopřivou jsme ještě pár let bojovali, ale vyčištěné prostory jsme už začali osazovat. Několik velkých smrků dodnes tvoří nejvyšší patro, i když v posledních letech zapracoval kůrovec a mšice, kterým padly za oběť první námi vysázené smrky – pichlavý (Picea pungens), omorika (Picea omorika), Brewerův (Picea breweriana) a krásně vzrostlé kultivary našeho domácího smrku ztepilého (Picea abies „Phyllicoides“ a „Cupressina“). Ale už jsme si zvykli – každý rok nějaký stromek prostě uhyne. Na uvolněné místo však hned přibude nový. Z těch nejstarších vedle vzrostlé omoriky, dominují dva krásné exempláře tisovce dvouřadého (Taxodium distichum), které sice nevytvářejí typické vzdušné kořeny pneumatofory, ale přesto jejich krásně zelené vzdušné koruny a mohutné kmeny působí impozantním dojmem. Borovice černá (Pinus nigra) a borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi) skýtají stín pro pěnišníky (Rhododendron), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis) zastiňuje svojí širokou korunou terasu, a vzrostlé modříny Kaempferův (Larix kaempferii) a Marschliensův (Larix x marschliensii) svým jemným jehličím okyselují půdu. Kvůli elektrickému vedení bylo nutno seříznout terminál „hadího smrku“ (Picea abies „Virgata“), on se ale vzepřel osudu a vyhnal několik nových terminálů, a protože se nám podařilo při výměně sloupů o něco posunout elektrické vedení, tak má teď prostor pro další růst a jeho dlouhé „hadí větve“ vytvářejí zajímavou dominantu.

Hlavní sortiment BA-ARboreta, ale tvoří především kultivary jehličnanů – těch je asi 800. Zastoupeny jsou všechny rody, které odolávají našim klimatickým podmínkám. A ty jsou v BA-ARboretu tvrdší než v okolí, protože se nachází u řeky Tichávky v mrazové kotlině. Původně jsme v kontejnerech pěstovali i různé novozélandské, tchajwanské, tasmánské, australské, africké i jihoamerické druhy, při rekonstrukci domu jsme se však s nimi museli rozloučit. Některé se pár let udržely pod zimním krytem i ve volné půdě (Taiwania cryptomerioides, Saxegothaea conspicua, Halocarpus bidwillii, Araucaria araucana, Prumnopitys andina, Phyllocladus alpinus), ale tvrdší zima pod -20° C jejich život rázně ukončila.

Protože samotné jehličnany by působily trochu smutně, i když i ony krásně kvetou a jejich často barevné šišky přitahují pozornost, jsou doplněny stovkami vřesovištních rostlin z více než 30 rodů. Nejvíce je pěnišníků (Rhododendron, asi 350), doplněných asi 60 kultivary vřesů (Calluna), 50 kultivary vřesovců (Erica) a 30 kultivary mamot (Kalmia). Ale místy jsme z důvodu barevné kompozice doplnili i pestrolisté javory (Acer) nebo dřišťály (Berberis), na doplnění stinných partií cesmíny (Ilex) a mrazuvzdorné fuchsie (Fuchsia). Slunná místa jsou osázena různými kultivary devaterníku (Helianthemum) a mochnovců (Dasiphora), po plotech se pnou plaménky (Clematis). Většinu z cca 90 rodů nevřesovištních listnatých dřevin tvoří menší keře a zajímavé zakrslé kultivary, aby nezabíraly mnoho místa. Na rozdíl od jehličnanů se i ve zdejší mrazové kotlině podařilo udržet při životě některé teplomilné dřeviny, mezi nimi i tři druhy pabuků (Nothofagus).

Od počátku budování BA-ARboreta jsme se potýkali s plevelem a letním suchem. V první fázi jsme dovezli na zahradu auto vápence z blízkého lomu ve Štramberku, ale ten podléhá rychlé erozi a chemická reakce vápníku není dobrá ani pro jehličnany, ani pro vřesovištní rostliny. Proto jsme později navezli asi 80 tun břidlice z Jakubčovic nad Odrou, z níž jsme vystavěli skalkové útvary, a jemnější drtí jsme zakryli veškerou půdu. Zabránilo se tak nejen zaplevelování, ale drť zabraňuje také vysušování půdy, takže zalévat je nutné jen nově vysázené rostliny dešťovou vodou z kontejnerů, případně z řeky Tichávky.

Skalky a volné plochy jsou osázeny skalničkami a trvalkami zahrnujícími cca 130 rodů. Některým se daří skvěle, jiné dlouho nevydrží, ale oživují zahradu od konce zimy do konce podzimu. Na jaře vykvétají klasické cibuloviny, několik tisíc krokusů (Crocus) zdobí prostor kolem plotu z vnější strany. Největší pozornost přitahuje celé barevné spektrum jihoafrických kosmatců (Delosperma), z nichž mnohé kvetou od jara do podzimu a vytvářejí husté polštáře.

Trávník zůstal jen v centrální části, ale postupně z něho byly ukrajovány ostrůvky propojené zatravněnými chodníky – tento proces ještě bude pokračovat. Všechny jsou silně zamechovány, takže doplňují lesní charakter dřevin a dlouhodobě se v nich daří různým houbám, včetně jedlých hřibovitých.

 

Vladimír a Barbara Baarovi